Sklárny byly vždy zakládány v horských oblastech, protože jako palivo používaly dřevo. Stávající historické památky ukazují, že po vyčerpání zdrojů dřeva se sklárny obvykle přestěhovaly a zanechaly za sebou osady, ve kterých se skláři postupně stali zemědělci nebo místními výrobci surovin pro výrobu skla. To je pravděpodobně i případ sklárny v Harrachově. Pravdou je, že založení sklárny v Harrachově úzce souvisí s osudem tří starších skláren, které se nacházely na území bývalého jilemnického panství, a to sklárny v Rokytnici nad Jizerou, Rokytně a Ryžovišti.
1632
Příchod šlechtického rodu Harrachů do Krkonoší se ukázal jako rozhodující moment v historii sklárny Nový Svět. Nejprve Harrachové v roce 1632 získali panství Branná a polovinu města Jilemnice. Poté hrabě Ferdinand Bonaventura v roce 1701 koupil zbytek jilemnického panství spolu s druhou polovinou města Jilemnice. Po přesunu harrachovské sklárny do Nového Světa nechala bohatá šlechtická rodina Harrachů dovážet dřevo i ze vzdálených oblastí, aby se sklárna již nemusela stěhovat.
Zejména díky schopnostem prvního ředitele Eliase Müllera se na panství šlechtické rodiny Harrachů rozvinula sklárna, která proslavila české sklo po celém světě. V počátcích byla výroba harrachovské sklárny ovlivněna zejména pozdním barokem a rokokem. Místní sklářští mistři dokázali vyrábět sklo v různých barvách, například modré, žluté, červené, zelené, černé a fialové, vyráběli také mléčné sklo. Slávu sklárny podpořila také skutečnost, že její prostory byly rozšířeny o zušlechťovací provozy, konkrétně o dílnu pro gravírování a broušení skla a dílnu pro malování.
Vývoj - 1841
Ve druhé polovině 18. století měla sklárna sklady ve Vídni, Izmiru a Konstantinopoli a vyvážela sklo do Španělska, Portugalska, Nizozemska, Anglie a dalších zemí. V té době měla dvě velké pece, jednu malou pec, tři brusírny s 18 dílnami a tři soukromé brusírny. Na zušlechťování skla pracovalo čtrnáct sklářů, deset malířů a pozlacovačů, tři výrobci korálků a jeden rytec erbů.
V roce 1808 se stal ředitelem Johan Pohl, který překonal těžkou krizi prodeje a zahájil výrobu nových druhů skla. Sklárna se zúčastnila průmyslové výstavy v Praze v roce 1829, kde získala zlatou medaili. Po Pohlovi převzal vedení Wilhelm Erben spolu s hrabětem Františkem Arnoštem Harrachem, kteří sklárnu etablovali na mezinárodní úrovni.
Reputaci sklárny posílily návštěvy Habsburků. V roce 1804 ji navštívil arcivévoda Josef, v roce 1806 arcivévoda Rainer, v roce 1820 korunní princ Ferdinand a v roce 1840 saský král Fridrich August II.
Zlatý věk
Od roku 1851 se výrobky sklárny pravidelně objevovaly na světových výstavách, kde získávaly nejvyšší ocenění. Na první výstavě v Londýně získala sklárna zlatou medaili, jedinou pro Rakousko-Uhersko. Vystavené styly zahrnovaly biedermeier, druhé rokoko, historismus a neorenesanci. V letech 1854–1855 byla sklárna přestavěna, ale v roce 1861 vyhořela. Hrabě Jan Nepomuk František Harrach okamžitě zahájil obnovu a výroba byla obnovena v roce 1863.
V následujících letech se sklárna účastnila světových výstav v Paříži, Londýně, Filadelfii, Sydney, Antverpách, Barceloně a Chicagu. Její úspěch vedl k otevření zastoupení a skladů po celém světě, mimo jiné v Praze, Karlových Varech, Vídni, Moskvě, Petrohradu a Lipsku. Mezi zákazníky patřily královské dvory a významné šlechtické rody.
Na konci 19. století měla sklárna asi 400 zaměstnanců a v roce 1895 byla zřízena velká brusírna s elektrickým osvětlením a vodní turbínou, která je dnes národní technickou památkou.
Na přelomu 20. století byla sklárna průkopníkem secese. Pod vedením Bohdana Kadlece a Jana Maliny a s umělci jako Josef Petříček a Julius Jelínek spolupracovala sklárna s významnými osobnostmi, včetně Alfonse Muchy a Jana Kotěry. Byly vyvinuty květinové motivy inspirované francouzskými květináři a L.C. Tiffanym.
Krize - poválečná doba
Avšak ani rozsáhlé obchodní kontakty a celosvětová sláva nedokázaly odvrátit hospodářskou krizi spojenou s první světovou válkou. Teprve v roce 1921 byl obnoven obchod s USA a dalšími zeměmi. Na konci 20. let se výroba stabilizovala díky řediteli Josefu Tlapovi, který v roce 1925 získal Grand Prix na světové výstavě v Paříži.
Po podpisu Mnichovské dohody byla sklárna na krátkou dobu uzavřena, ale v lednu 1939 byla znovu otevřena. Pragmatické kroky hraběte Harracha umožnily sklárně pokračovat v činnosti. V prosinci 1939 se ředitelem stal Rudolf Endler, který udržel provoz až do konce války a v roce 1943 dokonce donutil hraběte Harracha prodat sklárnu za nízkou cenu. Během války sklárna pokračovala ve výrobě luxusního skla.
Poválečná doba
Na začátku května 1945 byl Harrachov osvobozen sovětskou armádou. 28. ledna 1946 však požár zničil tavírnu, kanceláře, archiv a kreslírnu. Díky tlaku zaměstnanců a zásahu K. Gottwalda byla v létě 1946 zahájena rekonstrukce.
Po dokončení stavby přešla sklárna pod státní správu a v roce 1948 se stala součástí Železnobrodského skla. V roce 1958 ji převzalo Borské sklo a v roce 1974 se stala součástí Crystalexu Nový Bor. V roce 1952 byla ukončena výroba olovnatého skla a zahájena výroba draselného skla se zaměřením na užitkové sklo.
Od roku 1955 určoval směr výroby Milan Metelák, syn zakladatele Železnobrodské sklářské školy. V roce 1971 byla sklárna modernizována přechodem na vytápění pecí zemním plynem. Po znárodnění sklárna ztratila kontakt se zahraničními zákazníky a prodávala pod značkou Bohemia Glass, čímž se snížila její celosvětová reputace.
Současnost
Po pádu režimu sklárna několik let přežívala pod názvem Crystalex Nový Bor. Na jaře 1993 byla privatizována a 1. července 1993 ji převzal JUDr. František Novosad. Po překonání počátečních obtíží se splácením úvěrů navázala sklárna obchodní kontakty v USA a Kanadě. Krize na počátku 21. století, která byla ještě umocněna útoky z 11. září a globální krizí v roce 2008, prověřila její odolnost. Prozíravý majitel začal v roce 2001 budovat minipivovar. Příjmy z pivovaru, prohlídek, muzea a obchodů pomohly překonat těžké časy a podpořily výrobu skla. Současná sklárna v Harrachově se přizpůsobila novým požadavkům, ale i přes pokročilou automatizaci výroby skla si zachovává tradiční ruční výrobu.
